DNS - dynamická neuromuskulární stabilizace

DNS koncept profesora Koláře je založen na vývojové kineziologii. Dynamická neuromuskulární stabilizace pracuje s našimi pohybovými stereotypy, a to jak těmi správnými, tak také těmi nekvalitními, které vznikají v průběhu našeho života už od raného dětství či nesprávným užíváním těla v denních činnostech, pohybu a sportu v pozdějším věku. DNS se snaží tyto špatné stereotypy přeprogramovat v naší centrální nervové soustavě (CNS - mícha a mozek) a přes principy vývojové kineziologie optimalizovat naše pohybové chování.

Vývojová kineziologie se zabývá geneticky podmíněnými pohybovými programy. Tyto programy se díky zrání mozku aktivují a řídí systém posturální (držení těla proti gravitační síle Země) a systém lokomoční (vykonávající pohyb). U schopnosti udržet posturu (správné držení těla) mluvíme o schopnosti aktivovat tzv. hluboký stabilizační systém páteře (HSSP).

Pokud svaly HSSP nefungují ideálně, rozšíří se svalové napětí i na svaly, které jsou primárně určeny k pohybu (lokomoci). Pokud na tyto svaly klade CNS (mozok) i nároky spojené s držením těla (posturální), dochází k jejich přetížení a je jen otázkou času, kdy dojde ke vzniku funkční poruchy, např. bolesti, blokády, svalové dysbalance..., nebo k jejich strukturálnímu poškození (přetržení svalových vláken, šlachy...).

HSSP musí reagovat na určitou situaci (klek, stoj, chůze, zvedání břemene...). Jakákoli zátěž okamžitě ovlivňuje tělo a tělo na tuto situaci reaguje. Systém musí udržet klouby centrované ve správném postavení. To znamená, že kloubní plochy jsou zatíženy rovnoměrně a jsou tedy ochráněny před předčasným opotřebením. Zároveň svaly v oblasti kloubů jsou v optimálním a "ekonomickém" napětí. To znamená, že jedna svalová skupina není aktivní více než druhá a nevzniká tak svalová dysbalance. Navíc je každý pohyb vykonáván s co nejnižší zátěží. Zapojování svalů a svalových skupin musí být co nejefektivnější pro svalovou souhru. Aby mohl být pohyb vykonaný ladně a čistě, musí být dobře zajištěná stabilizace trupu a kloubů, ze kterých pohyb vychází.

DNS se zabývá dysfunkcí svalů. Při funkčních obtížích pohybového aparátu nejde tedy o hledání řešení nedostatečné či nadměrné síly svalu nebo velikost jeho hmoty (jak je tomu patrné u sportovců), ale především o správnou funkční aktivitu svalových řetězců a schopnost časování aktivity jednotlivých svalů, motorických jednotek... DNS terapie de facto opravuje nesprávný pohybový program, který je uložený v CNS.